„Ve tmě jsme byli tři. Má mysl, mé tělo a já.“R. Novák
Tma, jako taková, je prostor. Není zlá, ani dobrá, je prostě jen přítomna. Jako plátno, na které se promítá film. Všude, kam jdeme, si s sebou neseme svou mysl i své smysly. Ve tmě ale většina smyslů utichá. Běžný život je jako rušná ulice – těžko tam uslyšíte šum motýlích křídel. Tak jemné to je. Pravda o nás je schovaná pod všemi těmi ruchy světa, a proto meditace či pobyt ve tmě nám dává možnost poznat, kým doopravdy jsme. Do té doby je většina z nás sama pro sebe nezajímavá.
Od té doby je mottem života: „Postarám se o tebe a najdu sebe, vědoma si všeho chaosu překrývajícího pravdu, pod kterým se ukrývá blaženost a láska.“
Pravda o těle je taková, že ho máme, ale nejsme jím. Že se děje a proměňuje v čase, zatímco “JÁ“ se neděje. Pravda o mysli je taková, že ji máme jako součást těla, ale nejsme jí. Mysl vytváří osobnost, jenže my směřujeme k překročení této proměnlivé osobnosti. Pravda o nás je pravdou o pozorovateli, který je tomu všemu přítomen. Nemění se a je dokonalý, jakým kdy bude. Pravda o nás je tedy taková, že jsme dokonalí a není čeho více dosahovat.
Jen si to uvědomit. Všichni hledají tuto dokonalost jako židli, na které už sedí. Musíme si uvědomit, že dokonalost přichází až s návratem do naší přirozenosti, kterou svět překrývá. Tma je dobrá na počátku, uprostřed i na konci jógové cesty. Jen na Vás záleží, jak si čas sami se sebou prožijete. Nebude tam nikdo jiný než Vaši přátelé, Vaše mysl, Vaše tělo a Vy.